PCOS má spousta žen. Sama jich mám několik ve svém okolí. Včetně mojí ségry, kterou trápily cysty. A hormonální problémy tohoto rázu měla i naše mamka, kterou v 19 letech doktoři jako „neplodnou“, protože přeci mají patent na rozum. Že mezi ženy s PCOS patřím i já by mě ale nikdy nenapadlo, dokud…
Stres jako moderní zabiják
Tak jasně, stres přeci zažíváme všichni dnes a denně. Jenže není stres jako stres. Já v chronickém stresu žila dlouhé, předlouhé roky. Doma, s rodiči v rozpadlém vztahu, jsem zažívala peklo z máminy strany spojené s alkoholem, psychickým týráním a později depresemi, které byly téměř na hranici života a smrti. Rok, kdy jsem studovala a žila sama v Praze, byla pohodička. Ovšem jen do chvíle, kdy jsem musela předčasně ukončit VŠ. Netušila jsem, kde budu bydlet nebo jak se budu živit. Týden poté umřela moje milovaná babička, která mi dlouhé roky nahrazovala mámu. Nakonec jsem se vrátila do rodného města a našla si tam první práci, kde jsem vydržela rok. Rok, který pro mě byl pomyslným hřebíčkem do rakve.
Jsi strůjcem svého osudu
Že je něco špatně, mi začalo docházet už v době, kdy jsem chodila do své první práce. Příznaky jsem ale přehlížela. Během studí jsem chodívala spát kolem druhé ráno, minimálně hodinu jsem nemohla usnout a do školy jsem pak vstávala šíleně unavená (ne asi, když jsem byla tzv. koblihový vegetarián a do noci čuměla do PC). Takže když jsem byla unavená i v té práci, vlastně mi to nepřišlo divné. Fakt, že jsem spala klidně 10 hodin denně, jsem jaksi přehlížela. Začaly mi padat vlasy (to se brutálně zhoršilo po mé výpovědi), zhoršilo se mi akné a začala mi přibývat tmavé chloupky snad všude. Do toho střevní problémy, věčně studené ruce a bledá pokožka. Zima mi ale byla celkově, krom horké vany, a když jsem měla doběhnout autobus, raději jsem to hned vzdala. Prostě jsem to neudýchala.
Ale prosím vás, to je jenom v hlavě
Pár měsíců po výpovědi, kdy se můj stav nelepšil, ba naopak, jsem si řekla, že je čas jít k praktické doktorce. Krevní obraz ukázal nízké železo včetně ferritinu, lehce sníženou funkci štítné žlázy, velmi nízké hladiny sodíku a naopak zvýšený cholesterol. Stejně jako krevní tlak. Poctivě jsem brala tabletky ze železem a ve stravě doplňovala jód. Po roce jsem šla na klasickou preventivní prohlídku, která ukázala, že jsem podle vědy zcela zdravá. Mně však bylo stále hůř. V zoufalství jsem zkusila vyměnit lékařku. A pak ještě jednou. Obě mě ovšem přesvědčovaly o tom, že mi nic není. Jedna z nich mi dokonce naznačila, že problém je pouze v mé hlavě. S padáním vlasů a tmavými chloupky mě odkázaly na kožní. Na gynekologii to ani nemá smysl řešit – cyklus mám pravidelný, ovulaci taky a cysty (podle nichž doktoři PCOS diagnostikují) naopak nemám.
Jak zněly rady mého okolí?
Moc se sleduješ…. Lidi jsou na tom hůř… To přece neni možný, aby ti furt bylo takhle zle… Pořiď si dítě, to tě vyléčí… Co by vám bylo, jste mladá….
Nekecám!
Tudy cesta nevede. Ale kudy jo?
Dodnes si pamatuju, že jsem od doktorky odcházela s pocitem totální bezmoci a chtělo se mi brečet. Bylo mi jasné, že moderní západní medicína mi nepomůže. Ale kde začít? Následovalo několik let, které jsme strávila docházím na irisdiagnostiku, bicom a homeopatii, kterou jsem kombinovala s autopatií. Nakonec jsem zakotvila u TČM, kterou jsem využívala téměř rok. Veliká únava, padání vlasů, tmavé chloupky a akné mi však zůstaly. Jasně, hodně dělala i laktózová intolerance a citlivost na lepek (potažmo lektiny), ale že by mohly za tohle vše?
Vítej v klubu PCOS
Od doby, kdy mi začaly všechny mé zdravotní problémy, uplynulo sedm let. A já se pomalu smiřovala s tím, že budu do smrti opupínkovaná a na hlavě budu mít takříkajíc pár chlupů. Až loni v dubnu přijel přítel ze školy (dokončoval zrovna studium klinické naturopatie) a povídal mi o tom, co probírali. Dala jsem si pět a pět dohromady a zaplatila si u dánské laboratoře Nordic Labs hormonální profil z moči. Vlastně jsem ani nebyla moc překvapená, když testy ukázaly zoufale nízkou křivku kortizolu (vyhoření nadledvin, adrenal burnout) a velmi vysoké (dost na normou) hladiny DHEA, androsteronu a jeho metabolitů. Mimochodem ani ten testosteron nebyl zrovna nízký.
Až o několik měsíců později jsem díky samostudiu přišla na to, že mým problémem je tzv. adrenální PCOS.
Co mi pomohlo na adrenální vyhoření?
- srovnání cirkadiánního rytmu – chodit spát a vstávat ve stejnou dobu
- po 20. hodině večer blokovat modré světlo (červené brýle, červený filtr v iPhonu)
- každé ráno koukat na východ slunce
- chodit co nejčastěji ven na procházky (nejlépe do lesa)
- když to nejde, tak se alespoň párkrát denně vystavit dennímu světlu
- od jara se adaptovat na slunce, aby během léta mohlo tělo tvořit vitamin D z UVB záření)
- každý den si najít chvilku na své zájmy (cvičení, knihy, macramé apod.)
- přestat pít kofein (piju bezkofeinovou kávu Swiss Water Decaf)
- užívat DGL lékořici (oproti klasické nezvyšuje tlak)
- pít adrenální koktejl (vitamin C, draslík, hořčík)
- zezačátku jsem doplňovala i hořčík malát
Jak řeším PCOS?
- nízkosacharidová strava
- ryby v jídelníčku (omega-3)
- bylinky a antiadrogenním účinkem (saw palmetto, pygeum, kopřiva apod.)
- berberin (reguluje krevní cukr)
- myo a D-chiro-inozitol (pomáhá zlepšovat funkci inzulinu a snižovat hladinu mužských hormonů)
- zinek (konkrétně z hydroponicky pěstované brukve)